Klima, které umožnilo vznik a rozvoj naší civilizace, se lidskou činností nebezpečně mění. Na hrozící klimatický rozvrat a ekologický kolaps upozorňují vědci z celého světa a volají po komplexních politických, ekonomických i technologických řešeních, které by vedly ke snížení a do roku 2050 k vymýcení emisí oxidu uhličitého.
Jisté je, že pokud má vzniknout účinný tlak na hledání komplexních řešení majících výrazný dopad na životy nás všech, je nezbytné usilovat v otázkách klimatu a jeho ochrany o co nejširší společenskou shodu. Neméně jisté je snad také to, že prostředkem k dosažení takové shody může být pouze racionální, na mnoha úrovních vedená diskuse zodpovědných a pravdivě informovaných jednotlivců i celých společenství. Diskuse prostá účelově vyvolávaného strachu, který paralyzuje, i osočování nebo nálepkování těch, kdo jsou opačného názoru než my, nebo si názor teprve tvoří.
Čas v řádu několika málo let, který nám podle vědců zbývá, abychom předešli nezvratným změnám, běží – a přesto nelze tuto diskusi vynechat či kvůli nedostatku času odbýt. Otázka nezní, zda si vůbec ještě můžeme dovolit diskutovat, nýbrž: Můžeme si dovolit nediskutovat? Stále jasnější je totiž, že v sázce není „pouze“ klima planety Země, ale také vnitřní soudržnost společností, které ji obývají. Jedno přitom nelze směnit za druhé.
Také divadla si v této souvislosti kladou řadu otázek: především se ptají po vlastní zodpovědnosti a roli, kterou musí a mohou v situaci takzvané klimatické nouze sehrát. Jako dramaturgická rada festivalu jsme přesvědčeni, že přejít na úspornější technologie či pravdivě informovat nestačí, a že pouze svobodná, otevřená, tolerantní a soudržná, jedním slovem „demokratická“ společnost může změnám klimatu úspěšně čelit. O takovou společnost, o takové společenské a politické klima, se chceme zasazovat. Jedním z prostředků takového zasazování může být právě mezinárodní festival pořádaný spojenými silami několika divadel v pověstném srdci Evropy.
Pod znepokojivě mnohoznačným heslem „Nic se neděje“ usiluje jedenáctý ročník festivalu Divadelní svět Brno svou hlavní dramaturgickou linií, tvořenou pečlivě vybranými inscenacemi z celého světa, mapovat a analyzovat neznatelné i dobře patrné změny klimatu – toho přírodního, společenského i politického.
Brémský Jezdec na bělouši, klasický příběh Theodora Storma o hledání rovnováhy mezi lidským rozumem a přírodními silami, odehrávající se v děsivě krásné scéně, vytvořené z veřejné sbírky plastů šumících coby Severní moře. Vysoce ceněná hamburská inscenace hry Na královské stezce, do jejíhož psaní se nositelka Nobelovy ceny Elfriede Jelineková pustila den po zvolení Donalda Trumpa prezidentem Spojených států amerických. Představení Bakchantky, na něž se můžete do Vídně vypravit festivalovým autobusem, a přímo v prostředí slovutného Burgtheateru během nich uvidět svět v pohybu, charakterizovaný rychle se střídajícími pády starých a vzestupy nových božstev…
Festival Divadelní svět Brno změny klimatu nepopírá, ani je nezlehčuje. Neotvírá dveře do světů, v nichž neexistují. Naopak nabízí možnost je pozorně sledovat, zkoumat a kriticky hodnotit, mluvit o nich s druhými zblízka i daleka, zkrátka: uchopit je, třebaže se často zdají být tak neuchopitelné.
Bude nám ctí, necháte-li se i vy strhnout vírem festivalového dění. Nic se totiž neděje toliko zdánlivě.
Martin Sládeček, dramaturg Divadla Husa na provázku
