Sekce inscenací antické dramatiky, která bude součástí Divadelního světa Brno, je zároveň poctou dvěma významným osobnostem (nejen) brněnského divadelnictví, které nás v roce 2019 opustily. První z nich je neoddiskutovatelně nejvýznamnější znalkyně antického divadla i dramatu v České republice – prof. Eva Stehlíková. Při vědomí dedikace této dramaturgické linie právě „lady Evě“ (jak jsme ji s přáteli s láskou přezdívali) se nám ovšem pomyslně lehce třásla ruka – kdo zažil výklady „lady Evy“, dobře ví, že na málo byla tak alergická, jako na „inscenace antiky pro antiku“ a na otázku: „Jakou antickou hru byste doporučila k inscenaci?“ s oblibou odpovídala: „Žádnou!“ „Proč hrát ‚něco z antiky‛? Proč vůbec hrajeme něco, co vzniklo před více než dvěma tisíci lety v jiných zeměpisných šířkách a délkách a pro publikum, které mělo jiné požadavky na divadlo a jiné životní zkušenosti,“ napsala lapidárně ve své vynikající knize o českých inscenacích antiky Co je nám po Hekubě. Když Martin Čičvák pro svou inscenaci Antigony v Mahenově činohře vyřešil zastaralost českých překladů této hry tím, že převedl do češtiny slovenský Feldekův překlad (z čehož by naprosté většině klasických filologů vstávaly hrůzou vlasy na hlavě), Eva Stehlíková to komentovala slovy, že to „je sice trošku nestandardní postup, který ale splnil dokonale svůj účel“. Živé a komunikující divadlo pro ni zkrátka bylo vždycky víc, než „filologická úzkostlivost“. Doufáme proto při pohledu na náš výběr inscenací, že by nám (řečeno s nadsázkou) tu dedikaci odpustila.
Kupříkladu Antigonu režiséra Ondreja Spišáka a Slovenského národného divadla okolnosti aktualizovaly zřejmě ještě více, než tvůrci původně zamýšleli – již tak politickou inscenaci vyostřil dobový kontext a zní-li dnes, po vraždě Jána Kuciaka a Martiny Kušnírové a všech zjištěních o prorůstání organizovaného zločinu do nejvyšších pater slovenské politiky, z jeviště SND ve zmiňovaném Feldekově překladu věty typu „Ak si niekto přisvojí štát, je po štáte“, nezní jako předtím. V obrazově i významově rozbujelé inscenaci Krále Oidipa pražského Národního divadla pátrá Oidipús po vrahovi svého otce v baloňáku inspektora Colomba, aniž by tento a jiné popkulturní odkazy setřely, jak říká Marie Reslová, „svíravý pocit, že kolem Oidipa se pomalu hroutí svět“. Maďarský soubor KV Társulat-Trafó převedl dodnes děsivý příběh Euripidovy Médey do prostředí mateřského centra a v něm probíhající kolektivní terapie – v tomto laskavém a chápajícím prostředí působí snad ještě mrazivěji. Pražský nezávislý soubor Tygr v tísni stvořil vlastní volnou adaptaci Aristofanových komedií Mír a Plútos – Plodnost! Mír! A Bohatství! – interaktivní, imerzivní a hranou pod širým nebem, v níž „problémy, jako je válka, chudoba, dluhy, bezpráví a neúroda nazírá plebejským pohledem tří ne zrovna důstojných maníků“, jak píše Alena Zemančíková. Součástí sekce bude i Divadelním světem organizovaný zájezd na mimořádnou inscenaci Euripidových Bakchantek do vídeňského Burgtheateru.
Druhým člověkem, který nás opustil takřka zároveň s Evou Stehlíkovou, byl výtečný herec, bývalý šéf Mahenovy činohry a především principál Divadla U stolu František Derfler. V jeho programu divadla, opřeném především o básnické slovo měla antická dramatika pochopitelně své pevné místo, ať šlo o Krále Oidipa či Oresteiu. Symbolicky jeho posledním projektem v DUSu byla scénická skica Stehlíkové překladu Senecova Thyesta. Jako poctu oběma osobnostem proto připraví umělecký šéf Slováckého divadla Lukáš Kopecký, který v DUSu také režíroval, s týmem herců napříč brněnskými divadly scénickou skicu jiného doposud neuvedeného překladu Evy Stehlíkové – rovněž Senecova Oidipa.
Jan Šotkovský, dramaturg Městské divadla Brno
