Novela velkého vypravěče německého realismu Theodora Storma ve snově obrazové a téměř děsivě krásné inscenaci o hledání harmonie mezi lidským rozumem a přírodními silami, které jej přesahují, o lásce, pýše a naději. Krutě poetický příspěvek režisérky Alize Zandwijk do diskuse o změnách klimatu. Už jako malý kluk se Hauke Haien zajímal o fyziku a zvlášť o hru mořských vln. Během mnoha let se díky svým znalostem, schopnostem a pokrokovým technickým řešením vypracoval z chudého podivína na vrchního inspektora hrází. Vrchol jeho dosavadní kariéry má však teprve přijít. Se svou milovanou ženou a spolupracovnicí Elke dokázal navzdory konzervativním hlasům místních a jejich pověrám prosadit stavbu nové hráze, aniž by dal strhnout tu starou. Jeho dílo je téměř hotové. Není tedy třeba bát se nebývale silné bouře, která se na východofríské pobřeží žene. Ledaže…! Inscenaci, jejíž působivá scéna vznikla z veřejné sbírky plastů, vyhlášené brémským divadlem, živě doprovází originální multiinstrumentalistka Maartje Teussink.

„Potřetí v řadě – po Brechtově Dobrém člověku ze Sečuánu a Hauptmannových Krysách – slaví Alize Zandwijk s velkou produkcí na jevišti Theater am Goetheplatz svůj triumf. Opět se jí podařilo vytvořit koncentrovanou činohru, která dobře váží každé slovo, každý pohled, každé gesto.“

Hendrik Werner, Weser Kurier, 9. 10. 2018

„Několik týdnů sbíralo brémské divadlo různé plasty, z nichž následně Thomas Rupert vytvořil scénografii. Nyní jich na jevišti šumí hromada, která má představovat Severní moře a všechny nás upomínat na hrůzy, které provádíme oceánům. Když do odpadků sem tam zafouká vítr, vyrostou z nich obrovští koně vytvoření z tenkých igelitových sáčků. Celé je to zkrátka neuvěřitelně působivé a jeden neví, má-li myslet na strašidla, anebo na fotografie hynoucích zvířat ze zpráv.“

Jan-Paul Koopmann, Nachtkritik, 7. 10. 2018

„Sečteno a podtrženo: Na každý pád velký divadelní večer, který by si člověk neměl nechat ujít.“

Christine Gorny, Bremen Zwei, 8. 10. 2018