Sen o festivalu, který se nekonal
Recyklace nápadů aneb
4. Klimatický sen o letošním ročníku DSB dramaturgyně Hany Hložkové
Mám režírovat (!!!) scénické čtení Senekova Oidipa ve sklepě v Divadle Husa na provázku. Na přípravné poradě mi dramaturg nenápadně, ale rázně klade dotaz, jestli mám nějaký nápad, jak to celé ozvláštnit, aby to nebylo „jenom obyčejné čtení“ a navrhuje, že rovnou vymyslíme dramaturgicko-režijní koncepci, protože to spěchá. Poté se odehrává přibližně tento dialog:
Režisérka: Tak bychom to mohli posunout víc do současnosti, aby to bylo i trochu kontroverzní, ne?
Dramaturg: Je to scénický čtení, jak to chceš udělat? A hlavně kontroverzní už jsou na festivalu Maďaři.
R: Maďaři?
Drg: Shakespearova myčka v Zahradnické ulici nebo jak se to jmenuje.
R: Co?
Drg: Romeo a Julie – válka gangů – hrají to v automyčce – je to bomba.
R: Aha, aha. Tak Oidipus – je to skoro psychodrama, nejít na to nějak přes Freudův gauč a tak?
Drg: Zase Maďaři!
R: Jak to?
Drg: Médea. Nezávislej spolek – čtyři ženský – skupinová terapie a psycholožka – tíha minulosti – domácí násilí a tak.
R: Aha, aha.
Drg. Tak jinak. Co hudba? Máš už něco vymyšlenýho?
R: No, mně by se líbilo, když to má být minimalistický, kdyby tam jakoby tak drobně ševelil vítr. Jako, jak to jenom… Když máš hodně igelitových pytlíků na hromadě a fouká do nich vzduch.
Drg: Jezdec na bělouši.
R: Zase Maďaři?
Drg: S tím přijedou Brémy. Fantazie – plasty – oceán – ekologie – namyšlenost lidstva. Prostě silnej příběh. A já navíc nechci kopírovat německý divadla.
R: Aha, aha.
Drg: Máš aspoň představu o kostýmech?
R: Je to fundus, že jo?
Drg: Jasně.
R: Tak on ten Oidipus pořád něco hledá, pátrá po minulosti. Já vidím lehký pláště, baloňáky třeba a…
Drg: Nehodlám vykrádat pražský národní!
R: Jak vykrádat?
Drg: Král Oidipús. Ty to nevěděla? Nečteš Divadelky?
R: Aha, aha. No, nečtu.
Drg: Hele nemáš nějakou krizi? Soustřeď se, prosím tě, děláš Senekova Oidipa. Komu se to podaří dělat na jevišti Seneku!
R: Promiň, v poslední době toho mám nějak moc.
Drg: To je řeckej mýtus. Takže stejnej příběh, ale římská tragédie. Římská! A to je velkej rozdíl!
R: Tak co kdyby ti herci jenom tak stáli, černý trička a džíny. Napjatý svaly, koncentrace ve výrazu, tenze, mimika, sem tam nějaký expresivní gesto. Rozumíš? Jenom by tam stáli a říkali ten text.
Drg: Síla řeči. To je tisíc let ověřený progresivní koncept, takže žádný kopírování. Výborně.
Konec snu. Úleva. Příští rok bude toho „římského Oidipa“ zkoušet režisér a já se velmi těším na svou původní profesní roli dramaturgyně.
Tipy na představení DSB 2020
V letošní nabídce festivalu Divadelní svět Brno bych vás chtěla pozvat na celou antickou sekci, v rámci které se představí pozoruhodné maďarské uskupení, hrající pod hlavičkou KV Társulat – Trafó. Euripidovu tragédii Médea nahlíží netradičně – totiž z pohledu pacientek terapeutického centra a zkušené psycholožky. Zápletka z mytologického příběhu je přítomna v konkrétních výpovědích jednotlivých klientek, s velkou intenzitou hovoří také o současné společnosti – postavení žen, vztah k cizincům. Pro „fajnšmekry“ bude v antické sekci pouze dvakrát uvedeno scénického čtení Oidipus od římského dramatika Seneky, které je poctou významným osobnostem – klasické filoložce, teatroložce a pedagožce prof. Evě Stehlíkové a zakladateli Divadla U stolu, režisérovi a herci Františkovi Derflerovi.
Určitě si nenechám ujít divokou a provokativní show, kterou z Maďarska přiveze Örkény Színház. Pod názvem Shakespearova myčka v Zahradnické ulici se v podzemních garážích s automyčkou odehrává tragický milostný příběh dvou mladých lidí, patřících do znepřátelených gangů. Aneb Romeo a Julie v kulisách současné Budapešti!
Z českého programu se těším na miniaturu Věci z pražského A studia Rubín, ve které nás dva výjimeční herci provedou životem jednoho páru, závislého na hmotných statcích. S humorem a nadsázkou nám vysvětlí mj. vše, co se týká problematiky „práva na štěstí“.
Hana Hložková
Dramaturgyně Národního divadla Brno
