Sen o festivalu, který se nekonal

Jak jsem to stihl aneb

7. Klimatický sen o letošním ročníku DSB dramaturga Miroslava Ondry

Probouzím se, těžko říct, kolik je hodin – hodinky jsem včera zřejmě zapomněl po vyostřené debatě na dvoře Divadla Husa na provázku. Pondělí, festival vrcholí. Už ani nespočítám, kolikátý je to den. Říkám si, že ještě nutně musím dopoledne zajít na Heroes od Losers Cirque Company do Městského divadla Brno, to se neochodí! Tohle ještě stihnu bez problému. A jak mířím do koupelny, někdo si čistí zuby mým kartáčkem. Překvapení. Jsem to já. Vyděšen vběhnu do kuchyně, abych se opláchnul tam a hle, další já vaří čaj. Vědoucně na mě mrkne a podá ještě čtvrtý hrnek, pro jiné já, které si v obýváku dělá poznámky k úterní klimatické debatě. Spím, nebo bdím?

Ale to už přichází já z koupelny s dokonale vyčištěnými zuby a všechny nás svolává, abychom sesedli k čaji a než vyrazíme s dalšími na společnou snídani do 4 pokojů (bože, jsou-li všichni členové dramaturgické rady takto namnoženi, tak se nikam nevejdeme), musíme se domluvit, které já stihne které dnešní představení, abych všechny viděl. Jde to hladce. To nejagilnější já se zářivým úsměvem už se nemůže dočkat na představení Neviditelní Bratislavského bábkového divadla, pak se ze Studia Marta rychle přesune (nebo spíš teleportuje) do Janáčkova divadla na představení Venezuela souboru Batsheva Dance Company a pak už nikam nepůjde, páč to bude vrchol.

To už se hlásí kuchyňské já, že si zamlouvá projekt Pomezí s názvem Dům v jabloních a pak by ještě rádo na Traktát o stepním vlku od A Studia Rubín. Třetí já haleká, že potřebuje jít na maďarskou Médeu a pak stihne Hadry, kosti, kůže ze Švandova divadla. A než se vzpamatuje čtvrté já, tedy já, už křičí páté, že Dnes večer nehrajeme. Nejdřív se vyděsím k smrti, ale pak si uvědomím, že je to představní Slovenského národného divadla.

No a co tedy zbylo na mě??? Snad si půjdu lehnout, nebo co. Stal se zázrak, dneska stihnu úplně všechno. A slastně usínám. A vlastně nevím, jestli chci. Co když usnu ve snu a tam to bude úplně jinak? Co se radši probudit?

Tipy na představenní DSB 2020

Divadelní svět Brno 2020 je opět velmi bohatý na divadelní žánry, styly i země, odkud k nám soubory přicestovaly. Fandy divadla potěší jak velké inscenace věhlasných evropských divadelních domů, tak představení malých nezávislých skupin. Právě z těchto „subtilnějších” produkcí se moc těším na inscenaci Divadla Radar Zlatý drak, u nás stále známějšího dramatika Rolanda Schimmelpfenniga. Tragikomedie z thajsko-čínsko-vietnamské restaurace nahlíží vztahy uvnitř i vně „Zlatého draka“ z různých perspektiv. Každé vyprávění má jinou atmosféru, protože muže hrají ženy, ženy muži, mladé hrají staří a naopak – výsledek je působivý, poetický, ale i brutální a plný metafor a hádanek.

Z těch „větších” inscenací bych rozhodně doporučil divadelní podobu kultovního románu Hlava XXII, kterou nám přivezou naši sousedé z Divadla Andreje Bagara v Nitre. Je obdivuhodné, jak je stále toto dílo Josepha Hellera aktuální. Krutě tragikomická inscenace o boji s byrokracií a nesmyslnosti války je plná napětí, absurdity, ironie, chvílemi až hororu, ale především černého humoru.

A rozhodně si nenechte ujít Krále Oidipa z pražského Národního divadla! Nesmrtelná antická tragédie je provokativně ztvárněná jako detektivka, kdy hlavní hrdina-detektiv mocný vládce Oidipús nakonec bolestně dochází k poznání, že hledaným pachatelem je on sám.

Miroslav Ondra

Dramaturg Městského divadla Brno