Sen o festivalu, který se nekonal

Dětský program aneb

5. Klimatický sen o letošním ročníku DSB dramaturga Jana Cimra

Je sobota deset hodin dopoledne a já už jsem popáté přešel trasu Björnsonův sad – Divadlo Polárka. Ještě, že jsou letos ty programy pro děti tak blízko u sebe. Šapitó v parku přes noc nespadlo, což je první dobrá zpráva, kávovar v Polárce opět funguje, to je ta druhá. Zatímco v parku už se scházejí první diváci (program začne za hodinu, ale ještě je potřeba stihnout workshopy a hlavně zmrzlinu), v Polárce to vypadá jako spíš na vyklízení kulisárny před prázdninami. Ve dvě hodiny totiž začíná Škola Malého stromu režiséra Jana Kačeny, která měla před půl rokem derniéru a obnovuje se speciálně pro festival Divadelní svět Brno, a ačkoliv se ze scény a kostýmů samozřejmě nic nevyhodilo, tak už druhý den neustále něco schází, je nalézáno a opět ztraceno, případně jsou nalezeny věci, jejichž účel v představení si nikdo nepamatuje. Raději se tedy vydám do posledního vrcholu „dětského trojúhelníku” letošního DSB, Studia Marta. To je novinka – sraz si tu dali lektoři ze tří divadel pro děti, začínají ti z královéhradeckého Divadla Drak. Během tří hodin provedou skupinku asi patnácti dětí celým divadelním světem – s malým písmenkem. Od herectví přes jevištní technologie až k „vědě” o tom, jak se skládá a vypráví příběh – dramaturgii. Odpoledne je přijdou vystřídat kolegové z Českých Budějovic a zítra naši z Polárky. To je ale zatím v nedohlednu. Tři představení v šapitó, dvě v Polárce, dvě na Orlí a pak, jestli nepadnu, se třeba dostanu i na něco „pro dospělé”. No uvidíme. Ještěže jsem toho Jezdce na bělouši viděl aspoň ze záznamu, nebudu si to tolik vyčítat, až budu ležet v posteli. Divadlu pro děti zdar!

Tipy na představení DSB 2020

Milá divačko, milý diváku,

ať jsou ti tři roky, šest, sedmnáct, anebo mnohem víc a dva tříletí ti visí za krkem a zdržují tě od čtení, jistě si najdeš spoustu dobrých důvodů, proč navštívit to či ono představení – budou se ti líbit fotky, bude v něm hrát někdo neodolatelný, bude to vypadat jedinečně, exoticky, anebo prostě jindy nebudeš mít čas. Přesto najdu tu drzost ti několik věcí doporučit.

Znáš Studio Marta? To je místo, kde se každý rok z mladých studentů stávají dospělí divadelníci. Takový malý zázrak. V deseti nebo dvanácti letech je na JAMU brzo, ale o festivalovém víkendu tam i ty můžeš zažít kousek toho pocitu, když něco nového vzniká, když se z hromady slov, pohybů nebo třeba světel stává divadlo. Workshopy tu povedou lektoři z Českých Budějovic, Hradce Králové a Brna, a když budeš chtít, provedou tě divadelním světem. Ne tím brněnským, festivalovým, ale tím s malým „d”– tím tvým.

Pak je tu samozřejmě možnost, že se nacházíš někde v té mezeře, kde ti ještě cpou pohádky (nuda), anebo tě tahají do smrtelně vážných a podezřele dospělých divadel (ještě větší nuda). Ten chybějící článek hledej v divadle Reduta, jmenuje se Návod na přežití zombie apokalypsy a na první pohled se tváří jako hororové sci-fi. Na pohled druhý je to hororová současnost.

No a nakonec tedy zpět k těm nejmenším. Vy toho máte na výběr asi nejvíc (dospělé nepočítám, kdo by je taky počítal, když je jich tolik) – v Divadle Polárka, v Divadle na Orlí, v šapitó v Björnsonově sadu. A tak bych vám jen rád pověděl o představení, do kterého jsem se zamiloval a strašně se těším, až na něj vezmu svoje děti. Jmenuje se Kde budeme bydlet, přijede z Prahy a jeho hlavním hrdinou je plyšový medvěd celý ulepený od medu. Rád chodí do hospody, kde mu vždycky dobře poradí a on pak strašně trpí, když se těmi hospodskými radami řídí. Jako bych to odněkud znal. Těším se na vás!

Jan Cimr

Dramaturg Divadla Polárka